Láska je především akt vůle. Mnoho lidí si ji pletou s počáteční touhou - přitažlivosti emoční i sexuální. Může se jednat o vztah dvou osob nebo o vztah k Bohu, věci, na to však navazuje i řada dalších významů, jako je láska k určité věci, k místu a vlasti, k nějakému hnutí nebo ideji. V širším smyslu se někdy hovoří i o lásce k sobě, což nemusí být egoismus. Zvláštní místo zaujímá láska v některých náboženstvích a podle křesťanství je sám Bůh láskou. Právě proto, že se jedná o silný vztah ke druhému, může být z druhé strany také odmítnuta či zklamána: pak se hovoří o "nešťastné lásce". Mnohé případy nešťastné lásky jsou zaviněny nezralostí jedince a jeho osobnosti. Osobnost není vyvinuta a projektuje do partnera vlastnosti svých rodičů.
V metaforickém smyslu se ovšem slovo láska někdy používá i pro jednostranný vztah pouhé chtivosti, mocenské ("láska k moci"), hospodářské ("láska k penězům") nebo sexuální. Spojení "prodejná láska" znamená ve skutečnosti směnu sexuální chtivosti a hospodářské potřeby, slovo je zde použito ironicky mimo svůj vlastní význam.
Z psychologického pohledu je láska primární lidskou potřebou, proto je také jedním z nejrozšířenějších námětů v umění – v knihách, filmech, divadelních hrách i v písních různých žánrů.